Indický jógin a duchovní mistr Padampa Sangye přišel do Tibetu poprvé v roce 1091. Pobýval zde deset let, pak dvanáct let cestoval po Číně a poté se navrátil zpět do Země sněhu, kde zůstal až do své smrti. Než v Tingri v roce 1117 zemřel, věnoval tamějšímu lidu jako své poslední učení těchto Sto veršů rad. Krátce nato řekl: „Má mysl splynula se světem jevů.“ Tím vyjádřil, že z jeho mysli vymizelo veškeré dualistické vnímání. Poté spočinul svým pohledem na nebi a zemřel.
Každý z těchto veršů bohatě, velmi jasně a zpříma okomentoval Dilgo Khjence Rinpočhe (1910–1991) a zároveň tak ukázal, že „lidé z Tingri“ se nijak neliší od jiných hledačů pravdy. S velkou láskou, ale nekompromisně nám Dilgo Khjence Rinpočhe dává velkolepé učení o tom, jak zacílit své myšlenky k tomu, na čem v životě opravdu záleží, jak se věnovat duchovní praxi celým svým bytím a jak odhalit konečnou přirozenost mysli.
