Lektorka Školy psaní ukáže svým žákům tajemný dar, který dostala – stroj na příběhy – a požádá je, aby ho schovali. K čemu slouží takový stroj? Jakou odvádí práci? Proč ho někdo vyrobil? Může být přínosem pro literaturu? A proč se o něj zajímá policie? Pokusy se strojem odhalí jeho schopnosti, ale žáci se musí rozhodnout, zda je stroj skutečným darem, nebo spíše zkázou.
Škola psaní, ve které se citový rámec lásky, nenávisti a lhostejnosti zdařile snoubí s úvahami o vztahu umění a techniky, je po juvenilní Lodi z vody a elegickém Dixielandu třetím českým překladem z rozsáhlého souboru „Vukovarských próz“ jednoho z nejvýznamnějších současných chorvatských spisovatelů.
