„Aby tě už nešvihaly jenom konce větví / aby tě švihaly už i kořeny pod zemí!“ Podobných zvláštních „zakletí“ přináší nová básnická Jaromíra Typlta víc. Až to působí tak, že básně v samotném autorovi vyvolávají obavy, protože „drmolí neodvratné“. Devět let po vydání sbírky Za dlouho (2016) Typlt přichází s dalšími příspěvky k tématům unikavého mihotání a nedozírně „zrnitého“ světa, jež jsou pro něj charakteristická. Část básní dokonce označuje za variace, čímž se přiznaně hlásí k weinerovské linii české poezie. Jiné texty zase vycházejí z náčrtů, které původně vznikaly pro zvukové kompozice se skladatelem Michalem Ratajem, a byly zveřejněny v podobě nahrávek na albu Zaškrábnutí.
