Ironii, absurditu a grotesknost sbírky Nepřeháním si můžete užít trochu jako hru. Jenže co když se za ní schovává něco mnohem hlubšího a bolestivějšího? Co když jsou cynismus a apatie jediným možným způsobem, který nám pomáhá vzdorovat životním peripetiím a který poskytuje alespoň částečnou úlevu od všech těch těsných rolí, jež jsme nuceni hrát?
Hrdinkami sbírky jsou ženy, které už nebaví role poslušných matek, manželek, dcer či milenek. Natálie Schejbalová nám představuje jejich perspektivy s drzostí, ale i něhou — přeje si, aby dokázaly najít sebe, stejně jako lásku a porozumění. Podaří se jim to? Život totiž netrvá věčně a kdo ví, co přijde po něm.
