Při putování pustými horami překonává svatý muž nebezpečné nástrahy, z nichž nejtěžší na něho čeká v osamělém horském stavení, kde žije krásná žena obdařená nadpřirozenými schopnostmi. Po strastiplné cestě se mnich dostává do víru pokušitelské ženské vášně, která podivně kontrastuje s netečnou velebností přírody. Autor přitom ponechává na čtenáři, aby si mnichovu cestu pokušením a nástrahami života vyložil buď jako vítězství jeho víry, nebo jako posedlost démonem krásy, chvilkové rozkoše a závrati.
Kjóka Izumi (1873–1939) kladl důraz na krásu japonské kultury a jazyka, v období pronikání západních vlivů do všech oblastí života prosazoval „čistotu“ japonské literatury. Jeho tvorbu výrazně ovlivnil jiný mistr krátké povídky – slavný Rjúnosuke Akutagawa. Již první Izumiho díla, publikovaná v roce 1895, včetně krátkých novel Noční strážník (Jakódžunsa) a Operační sál (Gekašicu), vzbudila pozornost, avšak jeho osobitý styl se vyhranil až kolem roku 1903. Příkladem z té doby je novela Mnich z hory Kója (Kója hidžiri). V pozdější tvorbě Izumi často čerpal z divadelního prostředí. Pro jeho tajemné, fantaskní a někdy strašidelné příběhy, plné zvláštního napětí a nadpřirozených jevů se ujal výraz „gotické příběhy“.
