Závěrečný díl trilogie odkrývá historická fakta v osudu hlavního hrdiny předchozích dvou románů. Původní studii z devadesátých let rozšiřují náhle objevené archivní dokumenty: protokoly z výslechů, zatykače, rozsudek ve jménu říšského lidu, zamítnuté žádosti o milost.
Jan Fukała, říšskou prokuraturou odsouzený za velezradu a vyzývání obyvatelstva k neposlušnosti vůči Říši, byl po válce za odbojovou činnost vyznamenán ministerstvem národní obrany i Svazem osvobozených politických vězňů. Korespondenci s historiky doplňují záznamy z berlínského Bundesarchivu, skutečnosti kdysi utajované těšínským gestapem i osobní pozvání ředitele muzea v Osvětimi.
Téma politického odboje čtyřicátých let dvacátého století na Těšínsku v souvislosti s národnostním stigmatem místního polského obyvatelstva autorka zpracovává s hlubokým osobním motivem. Vedle historických dokumentů čerpá i z vyprávění vlastní babičky – dcery Jana Fukały.
