Anotácia
Profesor Pavel Pafko letos v červenci slaví pětaosmdesátiny, o rok později pak šedesát let v témže zaměstnání, totiž jako břišní a hrudní chirurg III. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Rodák z Bratislavy, otec tří dcer, učitel tisíců mediků a mentor stovek mladých lékařů je držitelem mnoha ocenění, ale na ta v této knížce věru nevzpomíná – ani na pocty, ani na zásluhy. „Vždycky jsem to bral tak, že věci plynuly a já si jen tak plul. Nikdy jsem neuvažoval o tom, zda jsem na vrcholu nebo jak se na něj vyškrábat,“ říká Pavel Pafko, který se touto publikací s pokorou a úctou ohlíží za svým životem, přidává anekdoty z praxe, vzpomíná na své pacienty, žáky, přátele a souputníky a přemýšlí nad současnou společností, veřejnou sférou, kulturou, zdravím, životem a smrtí.
