Ševčíkův jednosešitový opus 3 – Čtyřicet variací pro housle je zaměřený na procvičování různých druhů skákavého smyku a navazuje tak na systematickou práci s pravou rukou důkladně rozpracovanou v předchozí Škole smyčcové techniky op. 2. Soubor Čtyřiceti variací lze však také chápat samostatně jako zhuštěný, velice efektivní způsob ovládnutí široké škály pohybů pravé ruky – od základních až po virtuózní.
Tomáš Jamník ve své citlivé úpravě pro violoncello plně respektuje Ševčíkův metodologický záměr. Nejedná se tudíž o mechanickou transpozici z houslové verze, ale o úpravu, která odpovídá adekvátním polohám pro violoncello. Stručné variace jsou i pro violoncellisty ideálním pedagogickým dílem, ale mohou fungovat také jako virtuózní skladbičky ke koncertnímu provedení.
