Řadový voják Josef Sedlmeier za války prošel různými frontami, byl
raněný a jaro roku 1945 ho zastihlo spolu s dalšími vojáky na únikové
cestě směrem na západ, domů, případně do amerického válečného zajetí,
které nebylo takovým postrachem jako hrozící ruské zajetí. Ale stalo
se a na území Československé republiky padl do rukou oddílu Rudé
armády. Události dostaly spád a zde začíná příběh, který autor působivě
líčí na hranici dokumentu a literárně zpracovaných vzpomínek.
Po týdnech v zajateckých táborech v Čechách se Sedlmeier ocitl
v nacpaných nákladních vagonech vlaku směřujícího do zajateckých
táborů Sovětského svazu. Josef byl velmi mladý, rychle se však naučil
strategii přežívání v krutých táborových podmínkách. Jeho odysea ho
vedla mnoha zajateckými lágry v jižním Rusku a oblasti Kavkazu,
vystřídal četná pracovní komanda, poznal mnoho lidí, zajatců
i dozorců, Němců i Rusů. V knize vypráví o dřině, šikaně, nedůstojných
životních podmínkách, bezmoci, ale také o přátelství, soudržnosti,
pomoci a pochopení. Pracovní šikovnost, nezdolný optimismus
a humor a hlavně nezlomná naděje a víra v návrat domů mu pomohly
přežít. Vypráví o těžkých časech, ale
odstup a získaná životní moudrost mu
dovolují čtenáře pobavit i veselejšími
historkami.
