Helénismus je významná etapa starověkých dějin 2. poloviny 4. – 1. století př. n. l. Pod makedonskou hegemonií překračuje tehdy řecká kultura hranice řeckých států a díky expanzím Alexandra Velikého proniká do rozsáhlých oblastí Předního východu a Středomoří.
V nových společenských podmínkách helénistických říší Seleukovců, Ptolemaiovců a Antigonovců se z prolnutí řeckých a místních, zejména orientálních tradic rodí nový svět vědy a umění, který se ve finále přelévá do římské svéry.
Pergamský oltář, Láokoón, Niké ze Samothráky, Afrodité z Mélu či pompejské malby, knihovna v alexandrii, proslulá alexandrijská škola a řada dalších pojmů kulturní historie chrakterizuje nejlépe epochu helénismu.
Společně s knihami Zrození evropské civilizace a Kolébka demokracie tvoří trilogii o dějinách a kultuře antického Řecka.
