Latinsky psaný průvodce pro poutníky do Santiaga de Compostela z 12. století bývá po právu označován za nejstaršího průvodce do jednoho z nejvýznamnějších poutních míst křesťanské Evropy. Jeho anonymní autor promlouvá živým jazykem k dnešnímu čtenáři a prostřednictvím barvitého líčení jednotlivých úseků náročné pouti dává nahlédnout do mentalit obyvatel a poskytuje kulturně historické informace. Text rozdělený do jedenácti nestejně dlouhých kapitol popisuje mj. hlavní poutní cesty z Francie a zmiňuje jejich délku i náročnost. Poutníkům se dostane rovněž rady, kde najít nejdůležitější poutnické hospitály, z jakých řek lze pít, které ryby jsou jedlé, kde na cestě hrozí nebezpečí od místních obyvatel atp. Vedle těchto praktických informací upozorňuje spis na nejdůležitější poutní místa a kostely (kupř. sv. Martina v Toursu, sv. Jiljí v Aint-Gilles du Gard, sv. Foy v Conques, sv. Leonarda v Saint-Léonard-de-Noblat, sv. Saturnina v Toulouse či sv. Marie Magdaleny ve Vézelay), jejichž návštěvu by poutník neměl vynechat. V poslední kapitole se pak velmi detailně popisuje cíl putování, kostel zasvěcený apoštolu Jakubovi Většímu v Compostele s relikviemi světce. Zápis textu se nachází v rukopisu zvaném Codex Calixtinus, sestaveném do dnešní podoby zřejmě mezi léty 1139–1173, jenž obsahuje rovněž další spisy, které se pojí ke svatému Jakubovi a Santiagu de Compostela.
Vydání knih podpořilo hlavní město Praha.
