Kniha se věnuje působení šlechty ve veřejném životě Československé a Rakouské republiky v období mezi světovými válkami. Pozornost soustředí především na její činnost v obou armádách, diplomacii a politice těchto států.
Autoři odpovídají na otázku, do jaké míry byla šlechta ochotna se veřejně angažovat po rozpadu rakousko-uherské monarchie a ustavení republikánských režimů. Identifikují přitom shody, ale i rozdíly v přístupu šlechticů v Československu a Rakousku. Konstatují, že v obou případech šlechta a zejména její nejelitnější část, aristokracie, vnímala nové poměry se značnou nedůvěrou.
Na příkladech konkrétních šlechticů i šlechtičen kniha současně prokazuje, že zejména v Rakousku se aristokracie na situaci poměrně rychle adaptovala a stala se spojencem konzervativních politických sil soustředěných jak v křesťanskosociální straně, tak v domobraně polovojenského charakteru zvané Heimwehr. Současně dokládá obdobný, byť méně nápadný posun ve vnímání československé reality šlechtou ve třicátých letech dvacátého století. Důvody autoři spatřují mimo jiné v nacistické hrozbě, která vedla aristokracii v Československu i Rakousku k vlasteneckým postojům a tím i vyšší míře angažovanosti.
