Švédský román s chutí finské vodky: tak by se dal nazvat originální, místy až bizarní a divoký román Popmusic z Vittuly. Mikael Niemi v něm líčí život ve svém rodišti, odlehlé Pajale na finsko-švédské hranici, kam v 60. a 70. letech vtrhly nové časy s rockovou hudbou. Starší generace dělá, co může, aby ten destruktivní příval novot zastavila. Marně. Dospívající chlapec Matti a jeho mlčenlivý kamarád Niila na to okouzleně zírají: Beatles našli své fanoušky i v téhle končině. Ani jeden z nich sice nerozumí slovům písní, ale jedno je jim jasné: kulatá černá deska se vzrušující hudbou znamená probuzení z dlouhé polární noci! A tak se v tomto Zapadákově střetává staré s novým, kouzla s přísnou náboženskou tradicí, zpátečnictví s nespoutaností. Jsme svědky pijácké soutěže v rozpálené sauně, nekonečných bitek znepřátelených klučičích part, svérázného hubení myší, jímž si chce Matti vydělat peníze na první elektrickou kytaru, prvního drnkání na kytaru v garáži, prvního rockového koncertu, prvních polibků i prvního sexu. Kniha získala Augustovu cenu za nejlepší švédskou knihu roku, prodalo se jí přes milion výtisků, byla přeložena do 33 jazyků a navrch se dočkala i filmové adaptace.
„Hrdinovi dělá starosti, zde bude zpívání v kapele považováno za dostatečně mužné. Podle místní tradice může chlap zpívat, jen když se pořádně napije.“
„Dobrá kniha je zkrátka horší než droga´ a v případě Niemiho románu lze tomuto návyku snadno propadnout.“
