Dětství spojené s pionýrským hnutím stále patří k životním zkušenostem výrazné části současné české společnosti. Přitom doposud chybělo moderní historické zpracování dějin Pionýrské organizace a různých charakteristických oblastí spjatých s pionýrským hnutím. Předkládaná publikace autorského kolektivu pod vedením historika Jiřího Knapíka (Slezská univerzita v Opavě) se věnuje nejstarší ze tří pionýrských organizací, které u nás v letech 1948–1989 působily, tedy Pionýrské organizaci Československého svazu mládeže, a to v souvislosti s dlouhodobým studiem dějin dětství v období socialismu. Předností knihy je opora v základním výzkumu klíčových archivních fondů, ve využití široké škály tištěných pramenů, dokumentárních filmů i umělecké tvorby s pionýrskou tematikou.
Publikace zpřesňuje naše znalosti o samotném vzniku pionýrského hnutí v letech 1948–1950 v souvislosti se zánikem Junáka, zároveň nabízí detailní pohled na pokus o reformu hnutí v 60. letech a prosazování její nutnosti v řadách pionýrských pracovníků i stranického vedení. Reforma usilovala o řešení dlouhodobých „existenčních“ problémů PO ČSM: napětí mezi masovostí, výchovným posláním, garantovaným především vazbou na školu, a úsilím o atraktivitu pionýrských činností. Celý tento proces byl v podstatě hledáním vlastní identity pionýrského hnutí, nikoli pouze skrytou či přiznanou snahou vyrovnat se hnutí skautskému. Společně s fenoménem PO ČSM a jisker se autoři věnují dobovým představám o socialistickém dětském kolektivu a na tomto pozadí pojednávají i o některých pionýrských kolektivech, jež se vymykaly tehdejším standardům.
