Kniha představuje výbor z duchovního deníku, kam si Gabriela zapisovala, co jí říkal hlas, jejž slyšela po čtrnáct let ve svém nitru a jenž, jak věřila, patřil samému Ježíši Kristu. V roce 1944 dala souhlas ke zveřejnění těchto rozhovorů její duše s Pánem Ježíšem. Ve Francii začaly vycházet od roku 1949 s předmluvou otců jezuitů a také s církevním schválením. Dnes jsou přeloženy do mnoha jazyků a úryvky z nich lze zaslechnout rovněž v homiliích renomovaných kazatelů.
„Chovej se ke každému, jako bych to byl já. Je stvořený k mému obrazu a podobě. A především nepohrdej! Nikým nepohrdej! Ani těmi největšími hříšníky! Tím bys mě zranila. Mohou se obrátit a v mém království nakonec být výše než ty.“ (ukázka z knihy)
