Jedna z nejvýznamnějších islandských spisovatelek současnosti Kristín Eiríksdóttir se v románu Odhalení ukazuje jako mimořádně vnímavá pozorovatelka píšící s nezaměnitelnou lehkostí o náročných, ale aktuálních tématech. Na filmovém festivalu ve Stockholmu uvádí debutující dokumentaristka Villa svůj film o mladém lovci velryb, který před devíti lety zemřel. Při zodpovídání dotazů z publika se začne ukazovat, že jeho život nejspíš nebyl takový, jak jej dokument líčí, a čtenáři se odkrývá mladíkova tíživá minulost. A nejen ta. Autorka v kompozičně propracovaném románu, který byl nominován na několik významných cen, proniká hluboko do nitra svých postav i otázek limitů uměleckého vyjádření – aniž by přitom ztratila vypravěčskou pronikavost a suverenitu.
Když se Dimmi nabažil svého jointu, zapálil si camelku a kouřil, a přitom mi vyprávěl o životě na moři a velrybím mase, které je tak čerstvé, že sebou hází, když ho dá člověk do úst. Smál se a já dostala nápad, který jsem vyřkla téměř ve stejném okamžiku, kdy se mi zrodil v hlavě. „Můžu o tobě natočit dokument?“ zeptala jsem se a jeho to vyvedlo z míry. Zmlkl a udiveně se na mě zadíval. Co je na mně zajímavýho, chtěl vědět.
