Posmrtně vydaná sbírka básní Františka Gellnera pět let po jeho zmizení na haličské frontě. Je složená z básní asi z posledních deseti let, kdy už byl Gellner spíše novinářem než rozervaným básníkem. Z veršů je cítit jakési zklidnění autorova ducha, básně nejsou útočné ani nemají potřebu nikoho burcovat či pobuřovat. Jedná se spíše o jakési melancholické smíření s nesplněními sny a životními tragédiemi.
