Knížka je pokračováním předchozích povídek „Benzín už nevoní, ale já to ještě stihnul“ – podobná rozsahem i způsobem vyprávění, ale přináší tentokrát historky ostřejší, chvíle, kdy je motorkář rád, že má nad sebou svého „anděla strážného“. Protože, a to je jedna z věcí, které se snaží říct, z motorky bylo, je, a vždycky bude snadné spadnout i když jezdit umíte, a i když jezdíte sebeopatrněji.
Těžko říct, zda andělé strážní opravdu existují, ale pokud ano, pak měl autor jednoho z nejlepších a díky tomu jde o čtení s trochou nostalgie. Nostalgie krásné a v mnohé z povídek duši hladící – a to vám Petr Hošťálek nabízí…
