Kniha věnovaná Ladislavu Smočkovi (?1932), českému dramatiku a režisérovi, spoluzakladateli Činoherního klubu, představuje jeho dílo od poloviny 50. let 20. století k dnešku.
Prostřednictvím Smočkovy částečně autobiografické hry Nejlepší den (kterou uvedl v Divadle J. K. Tyla v Plzni v roce 1995) nahlíží dobu, již prožil v Protektorátu Čechy a Morava a ve dnech vítězství nad nacismem, když Plzeň osvobodila americká armáda. Monografie přibližuje Smočkovy inscenace z prvních angažmá v Benešově a v Divadle Julia Fučíka v Brně (Pavlíčkův Slavík a Labyrint srdce, Goldoniho Poprask na laguně, Goodrichové a Hackettův Deník Anny Frankové ad.) i jeho působení v Laterně magice. Doširoka se zaobírá vznikem Činoherního klubu v roce 1965 a Smočkovými původními hrami a inscenacemi z prvních sedmi let existence divadla (Piknik, Bludiště a Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Kosmické jaro). Jsou zde nahlíženy jako „divadlo režírovaného herce“ a zachycují tak nejen osobnost a umění Ladislava Smočka, ale i hereček a herců, již se stali jedinečnými spolutvůrci těchto inscenací. I Smočkova vrcholná režisérská díla z pozdější doby (O’Neillová Cesta dlouhého dne do noci, Zuckmayerův Hejtman z Kopníku, Horváthovy Povídky z Vídeňského lesa a Gogolovi Hráči z přelomu 70. a 80. let a po roce 1989 pak Birinského Mumraj, inscenace českých komediografů 19. a 20. století, Kunderova Ptákovina ad.) jsou tu zároveň obrazem souboru a společenství Činoherního klubu. Na základě původního výzkumu kniha představuje Smočkovy pohostinské režie v zahraničí, zejména v curyšském Theater am Neumarkt a Theater im Depot (Depot Tiefenbrunnen).
