Váchalův Krvavý román není jen legrace a mystifikace, alébrž veleprecisně komponované dílo, otvírájící téměř každým slovem, každou narážkou a každou zdánlivou chybou dvéře do nesčetných komnat, sálův a pokojíků. Vystupňování typických krvákových prvků vytváří poetiku mnohovrstvých associací — a nakonec se z nesčetných dějových linek a grafických point vyklube poetologický koncept současnosti všeho. Kdo komu kdy vykopne ok–o? Na koho odkazují jména Rudibanera či Elzevíra? Kdo je rada Jäger, dr. Čumenda či lékárník z Vyhlídky? A krucityrkn, kde leží dědina N.?
Ondřej Cikán pracoval na německém překladu a vůbec prvním kommentáři Krvavého románu šest let. Nýni vychází jeho kommentář i v češtině — a to s bibliografií všech Váchalem zmíněných lidových románů.
