V rámci snah zmapovat fantaskní tvorbu pozapomenutých českých autorů a autorek první poloviny 20. století přinášíme příznivcům temně laděných literárních kuriozit výbor z povídek Amálie Vrbové (1863-1936), tvořící pod pseudonymem Jiří Sumín. Autorka od přelomu 19. a 20. století psala převážně v realistickém, až naturalistickém duchu o životě na moravském venkově, o rozpadu tradičních vztahů, o lidech trpících bídou, osaměním, nebo se nacházejících pod tlakem dobových konvencí.
Jedná se o baladické příběhy plné chmurných nálad i jemné ironie. Její povídky se často odehrávají za nocí, na polích, v lesích a na samotách a jsou zhusta zalidněné pověrčivými, pitoreskními postavami, které občas v hloubi duše dosud věří na čarodějnice a démony a ví své o síle „zeliny“, jež vyléčí všechny neduhy.
Amálie Vrbová je spjatá s Hanou a Přerovem, kde prožila téměř celý život, a byť je ve svém díle jmenovitě nezmiňuje, sugestivně popisuje jejich tehdejší přízračnou atmosféru.
Knihu sestavil a zasvěceným doslovem opatřil Petr Boček.
