Gilles Quispel (1916–2006), profesor dějin raného křesťanství v Utrechtu, historik náboženství a jeden z předních znalců starověkého gnosticismu, napsal tuto knihu krátce po přelomovém objevu gnostických rukopisů v Nag Hammádí. Na jejich zpřístupnění veřejnosti se ostatně nemalou měrou sám podílel.
Kniha je rozšířenou verzí čtyř přednášek, jež autor pronesl v roce 1951 na Institutu C. G. Junga v Curychu. Představuje přístupný úvod do základních idejí gnóze, přehledného průvodce pro cestu labyrintem jejích mýtů a textů. Autor načrtává dějiny gnóze od počátků až po útlum na sklonku antiky, její znovuobjevování se ve středověku a novověku a poodkrývá její fenomenologický obraz. V první řadě čerpá z nově nalezených koptsky psaných pramenů. Texty jako Tajná kniha Janova jsou mu klíčem k pochopení původní, snad ještě předkřesťanské podoby gnóze. V dalších kapitolách ukazuje paralely i hluboké rozdíly mezi gnózí, raným křesťanstvím a novoplatonismem.
Přesvědčivě dokládá ústřední tezi knihy, že „gnóze je mytickou projekcí sebezkušenosti“, tedy nejniternější duchovní zkušenosti člověka. Jak sám shrnuje: „Ve všech možných gnostických mýtech a hymnech se znovu a znovu zdůrazňuje, že spása spočívá v tom, že se člověk rozpomene na svůj původ a uvědomí si božství svého temnotou zastřeného ,Já‘.“
