Lidé, kteří vlivem rozmanitých okolností vybočují z platných norem, žijí v každé společnosti. Nemůže tomu být ani jinak. Pokud jde o mládež, či dokonce o děti, stojí daná společnost před úkolem, jak jim – a tím vlastně i sobě – pomoci.
Lze výchovou či převýchovou napravit nebo alespoň zmírnit potíže, za nimiž stojí zpravidla celé komplexy příčin? A víme, jak na to? Máme doufat v nové pedagogické postupy, které by mohl přinést prudký rozvoj (neuro)věd a technologií, anebo správný recept nalezli už naši předchůdci? Existuje něco, co mají úspěšné výchovné koncepce společného?
Odpovědi na tyto i mnohé jiné otázky lze najít na stránkách této knihy, unikátní svou šíří, v níž zpracovává průkopnické převýchovné projekty minulosti. Její autoři přinášejí s pedagogickou i historiografickou akribií přehled přístupů, jež by neměly být zapomenuty. Mohou totiž inspirovat dnešní odborníky na výchovu a převýchovu, tedy především sociální a speciální pedagogy, a přinést do jejich svízelné práce spolu se (staro)novými podněty i zbrusu novou naději.
