Je lepší horská dráha, nebo tramvaj v Lisabonu?
Může mít život podobný říz, nebo se to stává jen ve fantazii?
Psychiatr Radkin Honzák přirovnal tuhle knížku k obrazům Salvadora Daliho a našel v ní „malé radosti i zážitky na hranici extáze“. O té předchozí (Zápisky z bezčasí) říká, že „vystihuje s nadhledem ublbující realitu proběhlých dlouhých měsíců“.
Lisabon je na sedmi kopcích a nadhled se tak nabízí při každé procházce. Nebo přímo od psacího stolu autorky. Kapitoly jako „Na skok v blázinci“ nám sice připomenou všední práci českých ministerstev, při které „Podzimní louží odevzdaně sem a tam slimák se plouží,“ brilantní styl však mnohem častěji září radostí z nespoutaného běhu života. A nemusí to být právě tanec s japonským císařem (ten ostatně vymyšlený není), stačí drobná tvořivost u sobotní snídaně.
